Jawa nastupuje

    Objednávky vojenské správy Janečkově zbrojovce podstatně poklesly v roce 1928. Hlavní příčinu nutno vidět v samotných kulometech Schwarzlose. Přestože byly modernizovány, přece jen zůstaly zastaralými zbraněmi. Bylo zřejmé, že budou muset být ve výzbroji armády brzy vyměněny za nový typ. Stalo se tak později a výrobou kulometů se začala zabývat Zbrojavka Brno.

    Pro Janečka vyplývala z této situace dvě rozhodnutí. Bud' omezit výrobu a tím i zisky, nebo nahradit pokles vojenských objednávek doplňkovou civilní výrobou. Pochopitelně, že hledal východisko v druhé možnosti. V průběhu roku 1928 se tedy Na Zelené lišce hledaly možnosti náhradní výroby. Pokus s psacími a počítacími stroji selhal na tom, že nebylo možné využít stávajícího strojavého parku. Byl zamítnut i návrh výroby kuličkových ložisek, o níž jednalo vedení továrny s jednou švédskou firmou. A pak padlo rozhodnutí vyrábět motocykly.

Otázka zněla: jaké?  Janeček nechtěl ztrácet čas zdlouhavým vývojem motocyklu domácí konstrukce, rozhodl se získat licenční výrobu  některého zahraničního stroje. Přestože se setkal s námitkami techniků v továrně, padla volba na německý motocykl Wanderer, na těžký, čtyřdobý půllitr s rozvodem OHV, jehož konstrukce byla již zastaralá, měla četné nedostatky. S licencí bylo zakoupeno z Německa i výrobní zařízení, rozpracované součásti, v Praze začal působit i poradce německé firmy, který měl pomoci při uvedení stroje do výroby. A tak se v Janečkově zbrojovce začaly v r. 1929 vyrábět motocykly. Výrobní značka Jawa vznikla spojením začátečních ,písmen jmen JAneček a WAnderer.

    Pro další vývoj bylo důležité, že se pražská továrna začala orientovat na lehké dvoudobé motocykly, v jejichž výrobě dosáhla brzy překvapivých úspěchů. Základem byl i tentokrát zahraniční výrobek, osvědčený anglický dvoudobý motor Villiers objemu 172 cm3. Přivezl jej do pražské továrny britský konstruktér a závodník G. W. Patchett, který pak působil při výrobě motocyklů Jawa až do roku 1938.

    Úspěch první stopětasedmdesátky Jawa byl dokonalý.  Motory Villiers, vyráběné na základě licenční smlouvy, byly montovány do podvozků vlastní konstrukce. V Jawě se tak začala tvořit konstrukční skupina motocyklových specialistů a plody její práce na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 1932 bylo vyrobeno 3000 kusů stopětasedmdesátky, další rok 4000. Nízká cena 4590 korun způsobila nebývalé prodejní úspěchy a Jawa podstatně ovlivnila skladbu trhu s motocykly.

    Již jsme se zmínili o tom, že ve dvacátých letech se u nás převážně prodávaly dovezené motocykly. Podle úředních statistik bylo ještě v roce 1929 do ČSR dovezeno 6619 zahraničních strojů, v roce 1930 4475, v roce 1931 2603, v roce 1932 1058, v roce 1933 491. Na poklesu dovozu měla svůj vliv i hospodářská krize. Povšimněme si však dalšího vývoje: 1934 -- 343 dovezených motocyklů, 1935 - 379, 1936 - 439, 1937 - 558, 1938 - 803. Na přírůstcích motocyklů se podílela Jawa takto: 1934 2689 strojů, 1935 - 3664, 1936 - 5553, 7937 - 6750, 1938 - 8635, 1939 -- 11300, 1940 - 8500. Jestliže bylo v roce 1922 registrováno na celém území Československa 2483 motocyklů, v polovině r. 1938 to již bylo 80 576. A jak je zřejmé z předchozí statistiky, podíl motocyklů Jawa byl skutečně výrazný. Lze říci, že Jawa až do roku 1934, tedy v období pěti let, byla jediným a také prvním velkovýrobcem motocyklů v Československu. V roce 1935 začala nabízet a vyrábět motocykly podobného druhu, které byly určeny též širším vrstvám, Československá zbrojovka ve Strakonicích.

    Ovšem v "Janečkárně", jak se začalo mezi lidem pankráckému podniku říkalo, se nestal motocykl hlavním výrobním produktem. I v době, kdy produkce strojů Jawa byla skutečně vysoká, měla továrna stále charakter zbrojovky. Janeček nikdy nepřestal být hlavně zbrojařem a plně využil konjuktury, která přišla v polovině třicátých let. V organizaci továrny byla také neustále dvě oddělení - zbrojní a motocyklové.

    Již jsme se zmínili o Angličanu G. W. Patchettovi. Zajímal nás jeho přínos pro vývoj motocyklů Jawa a také, jaký ho byl vůbec člověk. Pro odpověď jsme si zašli za nositelem Řádu práce Josefem Jozífem, významným konstruktérem, tvůrcem malého motocyklu Jawa - Robot, jakož i dalších strojů, z nichž nutno na prvním místě jmenovat slavnou dvěstěpadesátku Jawa, která vešla do podvědomí pod názvem "pérák". Soudruh Jozíf pracoval v podniku od roku 1930 do roku 1971, v posledních letech jako ředitel výzkumného a vývojového závodu n. p. Jawa v Praze - Strašnicích. Byl vždy plný elánu, který byl tak typický pro jeho práci. S G. W. Patchettem úzce spolupracoval od raku 1931, kdy anglický konstruktér a závodník přišel do Prahy ad belgické firmy F. N. Řekl nám: "Patchett byl závodníkem, vytvořil ještě před příchodem k nám motocyklový rekord světového významu. Potom v Belgii u firmy F. N. začal pracovat jako konstruktér. Tam zahájil konstrukci závodního stroje, který dokončil v Praze pod značkou Jawa. Říkali jsme mu "bedna" a jezdil na něm František Brand a tento stroj se používal jak pro silniční závody, tak pro Zlatou přilbu. Nebylo to nic světoborného, větší úspěch zaznamenal Patchett při uvedení dvoutaktní stopětasedmdesátky. Nelze říci, že po konstrukční stránce. Patchett totiž nebyl konstruktérem v pravém slova smyslu. Měl technické nadání, řadu věcí vymyslel, ale šlo spíš o nápady, které pak museli realizovat skuteční konstruktéři. Vzpomínám si třeba, že když přišel do továrny a někdo mu nakreslil výfuk, nevěděl si s výkresem rady. Teprve, když se udělal dřevěný model, dokázal si určit správnou představu. Jeho největší přínos byl v tom, že navázal kontakty s anglickým průmyslem, konkrétně s firmou Villiers. Ta nám začala nejprve dodávat hotové motory, poté i s výkresy, které se překreslily z palcové soustavy na metrickou a tak jsme začali vyrábět motory sami.

    Byl to tedy Patchett, který stál u základů výroby později tolik úspěšné stapětasedmdesátky, přenesl zkušenosti z vyspělé britské výroby motocyklů do Československa, a to jistě nebylo zanedbatelné. Pro něj osobně to byl dobrý obchod, protože kromě velmi dobrých příjmů, jež pobírali v naší továrně, dostával ještě určitou provizi u Villiersů. Ale tak se to tehdy praktikovalo, nikdo se nad tím nepozastavoval. Jisté je, že těch osm let, co Patchett v Jawě působil, znamenal pro továrnu a její vývoj určitý pozitivní přínos. Nemalým způsobem ovlivnil i vývoj sportovních motocyklů pro silniční závody, terénní soutěže a ploché dráhy a tahle tradice, vybudovaná v podniku krátce po zavedení výroby motocyklů, se udržela dodnes a přinesla zejména v poválečných letech své bohaté ovoce. O tom však jistě budete hovořit v souvislosti se sportem komplexně."

    Úspěch stopětasedmdesátky podnítil další práci. Zrodil se její vylepšený typ Special, který měl jiné umístění palivové nádrže, dva výfuky a další konstrukční zlepšení. V roce 1934 byly do výroby uvedeny hned dva další typy motocyklů Jawa. Nejprve to byla čtyřdobá třistapadesátka s ventilovým rozvodem SV, která byla postavena již v roce 1932 a dva roky pečlivě zkoušena. Tento stroj byl již cele dílem konstruktérů Jawy. Jednoválcový motor měl objem 346 cm3, vrtání 70 mm, zdvih 90 mm, ,výkon 14 k. Šasi mělo lisovaný rám, rovněž přední vidlice byla lisovaná, plechová, paralelografického systému. Zadní kolo bylo neodpérované. Motocykl byl určen ,pro provoz s přívěsným vozíkem. Ve výrobě byl od roku 1934 do 1936, kdy byl nahrazen vylepšeným typem.

    Druhou novinkou roku 1934 byla dvoudobá dvěstěpadesátka, která konstrukčně vycházela ze zkušeností s výrobou stopětasedmdesátky až na vyplachovací systém, jenž byl zpracován podle německé licence Schmürle. Objem motoru 248 cm3, vrtání 63 mm, zdvih 80 mm, výkon 8,5 k. Šasi bylo v podstatě stejné jako u stroje 175 cm3 - Speciál. Spolu se stopětasedmdesátkou se stal tento stroj výrobním základem továrny a ve výrobě byl, s výjimkou válečných let, až do roku 1946. V průběhu výroby byl ovšem dál zlepšován, v roce 1939 byl dán do výroby druhý typ motocyklu Jawa 250 se zlepšeným motorem pod označením Jawa - Duplex Blok.

    Na rozhraní let 1935 - 36 začali v továrně vyrábět novou čtyřdobou třistapapdesátku, odvozenou od typu Jawa 350 SV, s nímž měla řadu stejných motorických dílů. Motor měl však ventilový rozvod OHV, objem 346 cm3, vrtání 70 mm, zdvih 90 mm a výkon 15 k. Koncepce motocyklu odpovídala plně sportovním účelům. Také tento stroj se ještě v menších sériích vyráběl v roce 1949.  

    Ne sporně pozoruhodným počinem byla výroba malého motocyklu Jawa - Robot l00cm3, jenž byl uveden do výroby v letech 1936 až 1937. Stroj byl konstruován podle tehdejších dopravních předpisů jako motokolo s pomocnými šlapadly. V této koncepci šlo o levný dopravní prostředek pro široké vrstvy spotřebitelů. Vyráběl se poměrně ve velkých sériích až do roku 1946, tehdy však již s pevnými stupačkami. Motor měl objem 98 cm3, vrtání 47 mm, zdvih 57 m~m, výkon 2,7 k. V předválečném období bylo vyrobeno 12 000 těchto malých motocyklů, což ve srovnání s výrobou ostatních typů představuje třetí příčku za strojem 175 cm (27 435 ] a 250 cm3 ( 15 000 ] .

    Robot byl konstrukčním dílem Josefa Jozífa. Požádali jsme ho proto, aby nám přiblížil zrod tohoto úspěšného motocyklu.

    "Byla to moje první zcela samostatná práce. A vznikala za trochu neobvyklých okolností. Angličan Patchett neměl být zřejmě do úmyslu vyvinout malý motocykl zasvěcen. Okolnosti neznám, ale jisté je, že ing. Janeček mně přikázal, že mám na výkresech jak motoru, tak šasi pracovat mimo továrnu. A tak jsem přes den plnil své běžné úkoly a po večerech vysedával doma u kreslicího prkna. Výkresy jednotlivých částí jsem pak nosil do vývojové dílny, kde se ihned realizovaly. Výsledek byl nakonec velmi dobrý, Robot se stal oblíbeným strojem a pro mne byla tato práce nemalým povzbuzením do další činnosti."

    Ve výčtu produkce továrny ve třicátých letech však nesmím zapomenout ani na automobily. Nešlo o masovou výrobu, statistiky jsou přesné. Osobních vozů s motorem objemu 600 em3 se vyrobilo 2700 Sedmistovek! " 1002. Byly to nejprve vozy s dvoutaktními motory 700"cm3, vyráběli se v licenci německé firmy DKW, v letech 1933 - 34. Později došlo zásluhou ing. R. Vykoukala a K. Kece k vlastní konstrukci vozu Jawa Minor ve dvou modifikačních (I: a II. ], které získaly značnou oblibu, prosadily se i na sportovním poli, dokonce na Rallye Monte Carlo. K výrobě karosérií bylo využito karosárny v Kvasinách.