Protektorát a Jawa
Krátce
po vytvoření protektorátu, ještě v první polovině roku 1939, dochází
stejně jako ve všech strojírenských podnicích k útlumu motocyklové výroby,
kterou nahrazuje intenzivnější výroba zbrojní se zaměřením na nosiče
bomb a motory generátorů. Ve výrobě motocyklů pokračovala pouze servisní
dílna, zřízená před časem na Pankráci. I zde však došlo k ukončení
"sériové" výroby v roce 1940. Zdálo se, že je s motocykly
definitivní konec. Dočasnou tečkou za civilní výrobou mělo byt prohlášení,
které vyžádala německá správa od všech
konstruktérů, a ve kterém se tito zavázali nepokračovat jakkoliv v civilní
výrobě. Tím se podařilo na čas zastrašit některé aktivní členy vývoje
a konstrukce a vývoj započatý již v roce 1939 byl zpomalen.
Po
čase, až všem trochu otrnulo, vrátili se někteří k započaté práci a
potají pokračovali na rozpracovaných projektech. Zde je nutné vyzvednout
neoddiskutovatelnou zásluhu tehdejšího generálního ředitele Dr. Freie, bez
jehož bezvýhradné podpory by nebyl tým konstruktérů nikdy schopen pokračovat
ve vývojové práci. Některé práce byly prováděny v mateřském závodě,
později, když se situace zostřila, bylo nutné se stáhnout. Největším
problémem byla finální výroba dílů, které se rodily velmi pomalu. Později
probíhala montáž prototypů v Nové Pace u známého závodníka Antonína
Vitvara. Z týmu, který prototypy připravoval, je třeba vzpomenout Jaroslava
Simandla, Václava Stanislava, Jana Bednáře, z konstruktérů to pak byl Jiří
Mráz, Josef Jozíf, J. Navrátil, J. Větvička, J. Rajchrt. Konečná montáž
a zkoušky prototypů oděných do vojenského khaki hávu proběhly také na
Novopacku. Poté byly stroje demontovány a uloženy hluboko pod zem ve stodole
jednoho z příbuzných A. Vitvara.
Souběžně
probíhal vývoj Jawy 350 Ogar a čtyřdobých strojů 250 a 350. Není však na
světě nic, co by trvalo věčně a tak skončila i válka. Válka, která způsobila
nejen materiální škody, ale také poznamenala charaktery a osudy mnoha lidí.
A
tak se po osvobození naší země od okupantů mohly stát věci, které se
staly.
Jawa 250 vyráběná v období 1946 - 54 (na obrázku stroj vyrobený po roce 1948)
Oba
motocykly doslova překvapily tehdejší motocyklový svět svým originálním
řešením a původností konstrukce, která předčila tehdejší konkurenci o
několik let. Bez podstatnějších změn se vyráběly až do roku 1954 (250) a
1956 (350). Vyznačovaly se elegantním vzhledem, čtyřstupňovou převodovkou
v bloku s motorem, zcela zakrytým karburátorem, dynamoakumulátorovým zapalováním
a odpružením obou kol, pro které si mezi motoristy získaly název "pérák".
Zadní pérování bylo kluzákové, přední kolo vedla teleskopická vidlice,
harmonicky navazující na přední světlomet. Novinkou byla rovněž vícelamelová
spojka v olejové lázni, samočinně vypínaná při pohybu řadicí páky.
Jednoduchý uzavřený, v zadní části rozdvojený rám výrobce svařoval z
ocelových profilů čtyřhranného průřezu. Jawa 250 dosahovala nejvyšší
rychlosti l00 km/hod, třistapadesátka
pak 115 km/hod. Oba motocykly položily pevné základy vývozu československých
jednostopých motorových vozidel. Prodávaly se ve více než 100 zemích, což
již samo o sobě hovořilo o jejich mimořádné technické úrovni. Dařilo se
získávat pozici i na motocyklových trzích, které byly před válkou doménou
motocyklových velmocí.
V
souvislosti s poválečnou výrobou je vhodné se zmínit o zajímavém stroji
vyvinutém speciálně pro země středního východu. Mnozí z vás již tuší,
že se jedná o model Jawa 350 Rikša. Tříkolové vozidlo koncipované velmi
podobně jako konkurenční ČZ 150, mělo poháněna obě zadní kola a zadní
osa byla standardně doplněna diferenciálem, tedy jeho náhradou.
Konstrukční
práce na tomto jistě zajímavém projektu byly ukončeny již v roce 1948, ale
z důvodu různých průtahů, souvisejících se změnou zahraniční politiky
byly první zkušební vzorky tříkolky Jawa - Rikša představeny až počátkem
roku 1949.
Prototyp
byl nejprve postaven s motorem 250 ccm. Bylo tedy využito celé přední části
stroje bez jakýchkoliv změn. Obě zadní kola jsou zavěšena na půleliptických
perech uložených v lehkém rámu z profilové oceli. Kola o rozměru
3x19" jsou bržděna standardní bubnovou brzdou o průměru 150 mm. Náhradou
za diferenciál je prokluzový systém zhotovený na principu rohatky, čímž
se kola mohou točit rychleji než osa nápravy, nikoliv však pomaleji. Zadní
široké čalouněné sedadlo je určeno pro pohodlně sedící 2 osoby. Pro špatné
počasí je Rikša vybavená rozměrnou skládací střechou.
Tříkolové
vozidlo Jawa Rikša prošlo ještě složitým vývojem, na jehož konci stál
spolehlivý stroj s motorem 350 ccm a praktickým podvozkem.
U
nás, v zemi původu, se dochovalo jen několik kusů, které jsou jistě zajímavou
sběratelskou kuriozitou. Bohužel jen málo z nich je ve skutečně původním
stavu, bez různých časových úprav a změn.