Protektorát a Jawa

Krátce po vytvoření protektorátu, ještě v první polovině roku 1939, dochází stejně jako ve všech strojírenských podnicích k útlumu motocyklové výroby, kterou nahrazuje intenzivnější výroba zbrojní se zaměřením na nosiče bomb a motory generátorů. Ve výrobě motocyklů pokračovala pouze servisní dílna, zřízená před časem na Pankráci. I zde však došlo k ukončení "sériové" výroby v roce 1940. Zdálo se, že je s motocykly definitivní konec. Dočasnou tečkou za civilní výrobou mělo byt prohlášení, které vyžádala německá správa od  všech konstruktérů, a ve kterém se tito zavázali nepokračovat jakkoliv v civilní výrobě. Tím se podařilo na čas zastrašit některé aktivní členy vývoje a konstrukce a vývoj započatý již v roce 1939 byl zpomalen.

Po čase, až všem trochu otrnulo, vrátili se někteří k započaté práci a potají pokračovali na rozpracovaných projektech. Zde je nutné vyzvednout neoddiskutovatelnou zásluhu tehdejšího generálního ředitele Dr. Freie, bez jehož bezvýhradné podpory by nebyl tým konstruktérů nikdy schopen pokračovat ve vývojové práci. Některé práce byly prováděny v mateřském závodě, později, když se situace zostřila, bylo nutné se stáhnout. Největším problémem byla finální výroba dílů, které se rodily velmi pomalu. Později probíhala montáž prototypů v Nové Pace u známého závodníka Antonína Vitvara. Z týmu, který prototypy připravoval, je třeba vzpomenout Jaroslava Simandla, Václava Stanislava, Jana Bednáře, z konstruktérů to pak byl Jiří Mráz, Josef Jozíf, J. Navrátil, J. Větvička, J. Rajchrt. Konečná montáž a zkoušky prototypů oděných do vojenského khaki hávu proběhly také na Novopacku. Poté byly stroje demontovány a uloženy hluboko pod zem ve stodole jednoho z příbuzných A. Vitvara.

Souběžně probíhal vývoj Jawy 350 Ogar a čtyřdobých strojů 250 a 350. Není však na světě nic, co by trvalo věčně a tak skončila i válka. Válka, která způsobila nejen materiální škody, ale také poznamenala charaktery a osudy mnoha lidí.

A tak se po osvobození naší země od okupantů mohly stát věci, které se staly.

 V roce 1945 se opět výroba automobilů a motocyklů rozbíhá. Nejprve byly dokončovány v rámci tzv. výběhového programu rozpracované série předválečných typů, které se podařilo zachránit před válkou. Současně s produkcí dobíhajících sérií se urychleně připravovala výroba nových typů, takže již v roce 1946 se na domácím trhu objevila Jawa 250 s dvoudobým vzduchem chlazeným jednoválcem (zdvihový objem 248,8 ccm, vrtání 65 mm, zdvih 75 mm, největší výkon 6,6 kW při 4000 ot\min.) a o rok později Jawa 350 Ogar s dvouválcovým motorem shodné koncepce s vratným vyplachováním (zdvihový objem 343,5 ccm, vrtání 58 mm, zdvih 65 mm, největší výkon 8,8 kW při 4000 ot.\min)

 

Jawa 250 vyráběná v období 1946 - 54 (na obrázku stroj vyrobený po roce 1948)

Oba motocykly doslova překvapily tehdejší motocyklový svět svým originálním řešením a původností konstrukce, která předčila tehdejší konkurenci o několik let. Bez podstatnějších změn se vyráběly až do roku 1954 (250) a 1956 (350). Vyznačovaly se elegantním vzhledem, čtyřstupňovou převodovkou v bloku s motorem, zcela zakrytým karburátorem, dynamoakumulátorovým zapalováním a odpružením obou kol, pro které si mezi motoristy získaly název "pérák". Zadní pérování bylo kluzákové, přední kolo vedla teleskopická vidlice, harmonicky navazující na přední světlomet. Novinkou byla rovněž vícelamelová spojka v olejové lázni, samočinně vypínaná při pohybu řadicí páky. Jednoduchý uzavřený, v zadní části rozdvojený rám výrobce svařoval z ocelových profilů čtyřhranného průřezu. Jawa 250 dosahovala nejvyšší rychlosti  l00 km/hod, třistapadesátka pak 115 km/hod. Oba motocykly položily pevné základy vývozu československých jednostopých motorových vozidel. Prodávaly se ve více než 100 zemích, což již samo o sobě hovořilo o jejich mimořádné technické úrovni. Dařilo se získávat pozici i na motocyklových trzích, které byly před válkou doménou motocyklových velmocí.

V souvislosti s poválečnou výrobou je vhodné se zmínit o zajímavém stroji vyvinutém speciálně pro země středního východu. Mnozí z vás již tuší, že se jedná o model Jawa 350 Rikša. Tříkolové vozidlo koncipované velmi podobně jako konkurenční ČZ 150, mělo poháněna obě zadní kola a zadní osa byla standardně doplněna diferenciálem, tedy jeho náhradou.

Konstrukční práce na tomto jistě zajímavém projektu byly ukončeny již v roce 1948, ale z důvodu různých průtahů, souvisejících se změnou zahraniční politiky byly první zkušební vzorky tříkolky Jawa - Rikša představeny až počátkem roku 1949.

Prototyp byl nejprve postaven s motorem 250 ccm. Bylo tedy využito celé přední části stroje bez jakýchkoliv změn. Obě zadní kola jsou zavěšena na půleliptických perech uložených v lehkém rámu z profilové oceli. Kola o rozměru 3x19" jsou bržděna standardní bubnovou brzdou o průměru 150 mm. Náhradou za diferenciál je prokluzový systém zhotovený na principu rohatky, čímž se kola mohou točit rychleji než osa nápravy, nikoliv však pomaleji. Zadní široké čalouněné sedadlo je určeno pro pohodlně sedící 2 osoby. Pro špatné počasí je Rikša vybavená rozměrnou skládací střechou.

Tříkolové vozidlo Jawa Rikša prošlo ještě složitým vývojem, na jehož konci stál spolehlivý stroj s motorem 350 ccm a praktickým podvozkem.

U nás, v zemi původu, se dochovalo jen několik kusů, které jsou jistě zajímavou sběratelskou kuriozitou. Bohužel jen málo z nich je ve skutečně původním stavu, bez různých časových úprav a změn.