Jako každoročně Šimáno a Helča , koukli na předpověď počasí (která nebyla zrovna příznivá) sbalili se, umyli motorku děti udali k babičkám a vyrazili na cestu . Jak je naším dobrým zvykem jsme samozřejmě zabloudili ale jak jistě víte všechny cesty vedou do Nasavrk a koneckonců hubu jsme taky měli, takže jsme nakonec dorazili ve zdraví na místo kde nás, vítal předseda klubu Nasavrčáků s úsměvem a se slovy - kde se flákáte Pražáci. Je nutno dodat že měl dorazit i Honza (Hanz) s Markétou ale o několik hodin později – to víte práce.Počasíčko dělalo co mohlo ani občasné přeháňky nedokázali zkazit pohodu, která je na tomhle srazu  to nejlepší a důvod proč se tam vždycky tak hrnem. Na tenhle sraz přijíždějí motorkáři i z Olomouce a vůbec z různých koutů republiky.Všichni jsou rádi, že se vidí  po roce psaní sms  taky v reálu, takže je to přijemné setkání.Samozřejmě nechybí občerstvení - to víte udírna umí naladit chuťové buňky a o pití ani nemluvě, jak to na motorkářských srazech bývá. Každý tu zná svou míru takže večery nejsou nijak náročné. Když jsme u toho večera Hans se vydal na cestu bohužel v tom největším slejváku takže jsme byli nervózní aby dorazil „celej“. Jeho žena jela poprvé tak jsme přemýšleli, jestli to nebude její poslední jízda. To horší je teprve čekalo , ale o tom později.Ti dva dorazili v pořádku jenom na kost promrzlí a mokrý . Ve tmě kluci stavěli stan a já s Markétou jsme šli na grog.Musím uznat že Markéta je odolné děvče když si uvědomím že jela v šusťákách a v bundě která profoukne. Když mi Hanz řekl že má v kufru nepromokavou soupravu myslela jsem že mu jednu ubalím. Po dobré večeři jsme šli do hajínekDruhý den odpoledne byla na programu vyjížďka . Počasí na počátku přálo a tak se kolona dala do pohybu. Asi po třech kilometrech na přehledném a klidném úseku Hanz kterej jel před námi se znenadání začal nepřirozeně kroutit na motorce, poté mu ustřelilo zadní kolo. Jirka intuitivně začal brzdit a já přemýšlela na kterou stranu to Honza položí. Bylo to naštěstí v pravo! Markéta odlítla ale Hanz ležel pod motorkou. Tak jsme je posbírali ,vypadali že žijou ale měli pěkně zrasovaný kolena. Jo není nad pořádný motorkářský oblečení.Řekli jsme ostatním ať pokračují ve vyjížďce, protože naštěstí na konci kolony jel jeden kluk autem  a nabídl se, že oba naloží do auta a odveze je do nemocnice. Zůstalo nás tam osm a jedna zkroucená MZ. Betmenova statečná žena Stáňa usedla na zubožený motocykl a snažili jsme se dohnat ostatní. Nejenom že nám notně ujeli a my jsme nevěděli kudy a navíc začalo doslova lejt. Ve dvou sajdkách seděli děti , takže první hospoda byla naše. Pak jsme rovnou jeli zpátky kde už byli také Hanz s Markétou odborně ošetřeni Markéta dopadla docela dobře ale Hanz má koleno v háji.Domů musí autem. Ještě že existují kamarádi kteří mají transportéry a jsou ochotní přijet po pracovní době která končí v 21.00 v sobotu  v noci (130 km) z Prahy. Naloží dvě osoby, motorku, ještě že MZ není moc velká (bylo to na milimetry) a odjede zpět do Prahy a druhý den jde do práce.

Než tento dobrodinec přijel konali se různé disciplíny jako slalom  pití piva na čas, zdvih sudu,běh s kolečkem, tombola. K večeru začal slejvák a aby nálada neklesla, hrála skvělá kapela. A kdo přijel z největší dálky? Kluk z Rakouska a  co se naučil ? Čau ty vole!

Tak čau příště a jestli máte děti vemte je sebou – motorky už nejsou záležitostí jen dvou.