Slovensko 2003
Tento rok jsme
se rozhodli objevovat krásy našich nejbližších sousedů. Na výlet jsme měli
vyrazit ve třech na dvou sidecarech. Tři jsme nakonec byli, ale v jiném složení
než bylo původně plánováno. Místo Žižiho jela Vikina.
Žiži opět
zradil a na poslední chvíli dovolenou odřekl. Vyrazili jsme v sobotu 12.
července. Dorazili jsme až do Olomouce na Naše oblíbené místo u Tršické vodní
nádrže. Po cestě se Honza potkal se čmelákem a dopadl jak dopadl.
V neděli ráno jsme jeli na pohotovost do Olomouce a pak jsme na doporučení
lékaře navštívili zoologickou zahradu na Svatém Kopečku. V pondělí ráno Honza už
na oko viděl a tak jsme přes Přerov a Vsetín vyrazili za hranice. Nejdříve na
Považskou Bystrici, pak na Žilinu a na konec jsme dorazili do Rajeckých Teplic.
Protože jsme nemohli narazit na žádné vhodné místo k táboření, tak jsme se
ubytovali v kempu Slnečné skály.
Druhý den jsme
vyrazili na Kuneradský zámok. Objevili jsme ho uprostřed lesů úplně osamocený a
hlavně bez turistů. Bohužel ze zámku je součást lázeňského komplexu.
Po obědě jsme vyrazili zpět na Žilinu, pak na Martina. Po cestě jsme se
stavili na hradě Strečno,
který je značně vysoko, ale stojí to za to. Pak jsme pokračovali na Ružomberok a
Liptovskou Maru. Po troše úsilí jsme
si našli příjemné místečko na spaní. Díky velkému
suchu bylo trochu méně vody a vznikly tak asi třicet metrů široké pláže z
rozpraskaného bahna. Počasí bylo krásné a voda studená. Ve středu jsme podnikly
výlet na Chopok. Nejdříve jsme ale nakoukli do Demanvské ledové jeskyně.
Nejdříve vylezete na kopec a pak vás vpustí do jeho útrob. Musíte se ale pořádně
obléknout, což jsme my neudělali, a tak jsme tam pěkně vymrzli. Vikina na nás
čekala v sajdě a spokojeně spinkala. To vlastně dělala pokaždé, když jsme jí
nemohli vzít s sebou. Na Chopok jsme vyjeli lanovkou a dolů mazali po svých.
Nejdřív po stezce a pak zkratkou. Alespoň podle Honzy. Byla jsem moc ráda, když
jsme se ocitli na jedné sjezdovce a dokouleli se přímo na parkoviště. Celý týden
bylo nádherně, motorka šlapala a my byli spokojení. A tak jsme se po úmorném
cestování chtěli osvěžit v Aquaparku u Liptovského Mikuláše. No, viděli jste
někdy koupaliště na kopci? Neuvěřitelné, kromě ohrazeného vrcholu kopce, kde se
tísnilo snad přes tisíc lidí, nikde nic. Akorát auta, kam jste dohlédli. A tak
jsme se koupali na Maře. Cestou krásnou přírodou jsme se vypravili na
Oravskou nádrž. Nakoukli jsme na Oravský hrad. Po dvou a půl hodinové prohlídce
jsme byli vyčerpaný. Bylo to úžasný a vřele doporučujeme každému.
Pořád jsme
chtěli potkat medvědy a tady se nám to podařilo. Měli jich tu pár vycpanejch.
Samotná nádrž nás dost zklamala. Bylo tu tak málo vody, že se tu nedalo ani
pořádně vykoupat. Objeli jsme jí téměř celou než jsme se uhnízdili. Nejdřív se
nám ale podařilo motorku utopit přímo v oravském bahně
Tahali
jsme
jí ven jak dědek řepu. Pak jsme měli tak zkaženou náladu,
že jsme to málem vzdali. Kousek místa na stanování jsme nakonec našli vedle
kempu. Tak se dalo i vykoupat, protože tam byly kameny. Krásný a kulatý, taky
jsme si jeden pěkný přivezli. Bylo tu neuvěřitelný množství komárů a tak jsme
brzy ulehli do neprodyšného stanu. Ráno to bylo ještě horší. Lilo jak z konve a
tak jsme až do Olomouce jeli deštěm a byli promoklí na kůži. Teda Honza víc, já
jsem byla schovaná v lodičce pod stříškou. Poslední noc jsme strávili opět na
Tršické nádrži.
Na sajdě jezdíme hrozně rádi, můžeme jet pomalu, sundat helmy a povídat si. A lidi koukaj všude kam přijedem. A pes je skvělý společník. Akorát se v sajdě trochu rozvaluje. Ale zase nám ji pohlídá.