Jawa 250 typ 353 Kývačka

Náhradní díly včetně katalogů a manuálů najdete v našem E-SHOPu.

Elektrické schémata

Elektrická schémata typ 353-03

V návaznosti na úspěšný znárodňovací proces a v souladu s přechodem na neprozkoumaný přísně plánovaný hospodářský systém dochází i k novému pojetí organizace strojírenské výroby v lidově demokratickém Československu. Ale při plnění odvážných plánů na ovládnutí světového motocyklového trhu bylo rozhodnuto o zavedení tzv. jednotné národní řady motocyklů. Vše bylo předem naplánováno, včetně rozdělení sféry zájmů v jednotlivých objemových třídách dle předchozí dohody z července 1945. Nástup tohoto společného projektu je charakterizován mimo jiné přechodem na novou koncepci s kyvnou vidlicí vzadu, což byl pozitivní konstrukční krok, ten si však vynutil použití 16" kol, která byla na motocyklovém trhu úkazem zcela ojedinělým a v některých ohledech handicapem.

V roce 1954 uvedly společně jmenované podniky na domácí i zahraniční trhy zcela novou generaci strojů s dvoudobými vzduchem chlazenými motory zdvihových objemů 150, 250 a 350 ccm. Na vývoji těchto motocyklů se podíleli zaměstnanci národních podniků Závody 9. května (Jawa) a Česká zbrojovka Strakonice. Stopadesátka se vyráběla s motorem ČZ, pro dvěstěpadesátku a třistapadesátku byly použity jednoválec a dvouválec (248,5 a 344,5 ccm), které se tak osvědčily v předchozím typu Jawa "pérák". Stroje byly řešeny na základě nejmodernějších požadavků na jízdní komfort, snadnou ovladatelnost a spolehlivost. I tentokrát věnovali konstruktéři velkou pozornost designu. Vkusně a účelně vyřešili zadní část motocyklu. Prakticky ji od skříně motoru až po hluboký blatník zakryli a po obou stranách umístili uzamykatelné schránky na uložení akumulátoru, předepsané výbavy a nářadí. Základ podvozku opět tvořil jednoduchý rám svařený z ocelových profilů čtyřhranného průřezu, novinkou však byla zadní kyvná vidlice, odpružená dvěma jednotkami s kapalinovým tlumením a zakrytou vnější vinutou pružinou. Mezi motoristy si motocykly získaly název "kývačka". Přední teleskopická vidlice nové konstrukce měla kapalinové tlumení a oproti starším typům' zvětšený zdvih pérování na 130 mm. Ochranné pryžové manžety na spodní části vidlice byly nahrazeny chromovanými trubkami. Nová byla rovněž šestnáctipalcová kola (dříve devatenáctipalcová). Na čtvrtý rychlostní stupeň dosahovala dvěstěpadesátka rychlost 110 km/hod., třistapadesátka 115 km/hod., přičemž průměrná spotřeba paliva nepřesahovala u obou typů 4l/100 km. Sériové motocykly Jawa-ČZ 250 a 350 se staly základem pro stavbu velice úspěšných soutěžních a závodních strojů. Motor dvěstěpadesátky disponoval v roce uvedení na trh největším výkonem 8,8 kW při 4750 ot./min. Dvouválec 344 ccm měl při shodných otáčkách výkon 11,7 kW, což byly na svoji dobu výkony zcela dostačující.

Jawa 250 typ 353 1953 - 1954 (Standart)

Jawa-ČZ 250 a 350 v roce 1957

Novinkou u modelů pro rok 1957 bylo zavedení tlumiče sání. Jeho hlavním účelem bylo snížení hluku sání motor nasává vzduch ze zásobníku, do kterého vzduch proudí z okolního ovzduší kontinuálně a nikoliv přerušovaně tak, jak motor nasává. Tím se odstranil hluk, působený přerušovaným sáním motoru. Jinou výhodou tlumiče sání je snížení spotřeby paliva. Každý dvoudobý motor v určitých otáčkách vrací směs z karburátoru do ovzduší a působí tak ztráty paliva, které přirozeně zvyšují spotřebu. Protože tlumič sání je uzavřený, motor znovu nasává vrácenou směs a ne jen čistý vzduch, čímž se znovu využije palivo, které u motoru bez tlumiče sání přichází nazmar. To ovšem znamená, že je nutno seřídit karburátor na chudší směs - použít menší trysky.

Sériové cestovní stroje také měly nové tlumiče výfuku. Nové tlumiče přispívaly ke zvýšení výkonu a v součinnosti s tlumiči sání i ke snížení spotřeby paliva v celém rozsahu otáček. Byly prostornější a jejich vnitřní úprava byla volena tak, aby se zvýšila ekonomie vyplachování válce. Nové tlumiče však také snižovaly hlučnost výfuku a to tím, že výfukové plyny postupnou expanzí do dostatečně velkých prostorů odtékají z tlumičů plynulým proudem, takže pulsace výfukových plynů jsou podstatně sníženy. Přitom konstruktéři nezapomněli na vzhled stroje. Nové tlumiče výfuku měly elegantní tvar doutníku a zaručovaly čistotu povrchu. Celý plášť tlumiče byl svařen ze dvou polovin a tím se vyloučila možnost pronikání oleje ve spojích.

Kombinací tlumiče sání a nových tlumičů výfuku se dosáhlo podstatného snížení hlučnosti stroje. U motocyklu Jawa-ČZ 250 se hlučnost podle švýcarského měření snížila na 82 až 83 fonů (resp. na 77 fonů podle německého měření), u stroje 350 ccm na 84, resp. 77 fonů.

Také snížení spotřeby paliva, kterého se dosáhlo touto kombinací nových tlumičů, bylo znatelné. Činilo například u stroje 250 ccm při silničním průměru 67 km/hod. až 11%.

Jiným významným zdokonalením bylo zavedení nové přední vidlice s olejopneumatickým tlumením. Tato vidlice se vyznačovala řadou předností. Předně dovolovala zvětšený pérovací zdvih 130 mm a použití měkčích pružin, což mělo za následek, že vidlice byla schopna zachycovat i nejjemnější nerovnosti povrchu vozovky. Tím, že měla hydraulické dorazy na obou koncích zdvihu a pneumatické tlumení, bylo pérování této vidlice citlivější než u dřívějšího typu. Jako tlumičové kapaliny se používalo zimního motorového oleje.

Jawa-ČZ 250 z roku 1957

Poslední novinkou na strojích koncem padesátých let byl nový přírubový karburátor monoblokové konstrukce (mísicí komora byla v jednom tělese s plovákovou komorou). Bloková konstrukce zamezovala ztrátám paliva, vznikajícím přívodem paliva od plovákové do mísicí komory. Přírubové upevnění komory karburátoru vyloučilo možnost přisávání falešného vzduchu, které existovalo při hrdlovém upevnění u rozříznuté části hrdla. Toto uspořádání také dávalo možnost účinně tepelně izolovat karburátor od motorové skříně a konečně odstraňovalo možnost praskání upevňovacího třmenu karburátoru. Šoupátko nového karburátoru mělo centrální pružinu, takže mohlo být lehčí a neopotřebovávalo mísicí komoru.

Kromě těchto zlepšení byly stroje vybaveny zadní svítilnou se zvětšeným okénkem pro lepší osvětlení zadní části číslové tabulky. Mimo této malé úpravy byla zavedena méně podstatná novinka, která však znamenala hodně pro pohodlí majitele. Ovládací lanka přední brzdy a spojky bylo možno seřizovat šrouby přímo u ovládacích páček na řídítkách, takže při seřizování lanek už nebylo zapotřebí ohýbat se a špinit si ruce.

Zbývá ještě zmínit se o nových tlumičích zadního pérování, které byly zavedeny již v roce 1956. Tyto nové teleskopické kapalinové tlumiče měly ve srovnání se starým uspořádáním zvýšenou tlumicí účinnost, možnost přestavovat tvrdost pružiny a byly řešeny tak, že nevyžadovaly doplňování tlumičového oleje. Tvrdost pružiny se zvýšila stlačením dolního krytu a přestavením opěrného kroužku do druhé drážky. Tlumičový olej nebylo třeba doplňovat; doporučovala se však jeho výměna po ujetí 10 000-15 000 km. Objem kapaliny byl 50 ccm.

Technické parametry

Spolupráce konkurentů Jawa - ČZ